Biogeomorfologie

Zaměření výzkumné činnosti

Již nějakou dobu neplatí, že geomorfologie je výhradně nauka o neživé přírodě. Na utváření tvarů se totiž podílí také biota. Tyto vlivy můžeme spatřovat zejména v kratších časových měřítcích, a proto byl při dřívějším chápání geomorfologie v geologických časových jednotkách koncept vlivu bioty opomíjen. Biogeomorfologie je geomorfologie s jasnou úvahou role živých organismů. Zahrnuje vliv rostlin, živočichů a mikroorganismů na probíhající procesy a vznikající tvary na zemském povrchu, nebo také jinak, biogeomorfologie je vědou věnující pozornost vybraným aspektům vzájemných vztahů mezi ekologickými a geomorfologickými procesy. Dle procesu lze geomorfologické působení biotické složky prostředí členit na biozvětrávání, bioerozi, biokonstrukci, biotransformaci, biostabilizaci, bioprotekci. Zároveň však může popisovat vliv geomorfologie na biotu, tj. procesně můžeme hovořit o biogeomorfologické indikaci či geomorfologickém habitatu. Biogeomorfologii lze aplikovat od ekvatoriálních až po periglaciální oblasti, nejintenzivněji se biota jako geomorfologický činitel projevuje v erozních procesech a v půdách. V našich podmínkách můžeme vidět vliv bioty zejména v říčních systémech, tj. fluviálních procesech. V oblasti biogeomorfologie vodních toků se vyčlenily dva převládající směry, kterými jsou studium plavené dřevní hmoty a studium břehové vegetace. Z biotické části ekosystému mají právě tyto složky bezesporu největší vliv na fluviálně geomorfologické procesy.

Při biogeomorfologickém pojetí krajiny můžeme aplikovat tzv. koncept Perfect landscape - jedinečná krajina, kdy je působení bioty prostorově a časově velice odlišné. Navíc se může uplatňovat více faktorů a reakčních mechanismů na tvorbu jedinečného (neopakovatelného) výsledku, že není jednoduše možné provádět zevšeobecňování. Zároveň je pro tento obor typická nelineární dynamika, tj. význam v nerovnoměrnosti vývoje jevů a procesů.

Biogeomorfologie, jakožto vědní obor, patří mezi poměrně mladé vědní disciplíny a rozvíjí se teprve od nedávné minulosti, řádově poslední čtyři desetiletí. Dnes můžeme jen těžko říct, že některá věda je zcela soběstačná a samostatná. Příkladem komplexního pojetí je právě studium plavené dřevní hmoty ve fluviálních systémech.

Personální složení

Mgr. Zdeněk Máčka, Ph.D., Doc. RNDr. Jaroslav Vašátko, CSc., Mgr. Blanka Loučková (Šaňková), Ph.D.

Studenti DSP: Mgr. Lukáš Krejčí, Mgr. Ondřej Marvánek, Mgr. Lucie Peterková

Projekt

Environmentální význam mrtvého dřeva v říčních ekosystémech